Článek se zabývá úvahami Alfreda Northa Whiteheada a Henriho Bergsona ohledně rozdílu mezi tvořivostí a stagnací v umění. Komparace myšlenek těchto dvou filozofů má pak demonstrovat podobnosti mezi jejich přístupy vůči přírodě a významu fundamentálních inovací v umění.
Text rovněž zdůrazňuje, že dle obou autorů vznikají takové inovace na základě umělcova vztahu k mnohotvárné realitě a že jsou inspirovány jejím pravým odhalením. Článek se rovněž věnuje Whiteheadovým a Bergsonovým úvahám nad vztahem mezi uměleckou tvořivostí a budoucností: budoucností univerzální harmonie u Whiteheada a budoucností umělecké produkce u Bergsona.