Abstrakt
Paradigmatické verbální jmenné tvary, tj. tvary příčestí činného a trpného, verbální substantiva a verbální adjektiva, tvoří díky svým koncovkám součást deklinačního systému substantiv a adjektiv. Při jejich odvozování jsou slovesa a jména uvedena do souvislostí, které mohou u studentů napomoci k lepšímu pochopení českého jazyka jako celku.
Zjednodušená soustava čtyř vzorů časování, na niž jsme zvyklí z učebnic češtiny pro cizince, se stává na vyšších stupních osvojování jazyka nedostačující. V příspěvku je představeno její rozšíření pro potřeby pravidelného odvozování verbálních jmenných tvarů.
Induktivní výklad odvozování uvedených tvarů, který je založen na množství příkladů, vychází ze studia příslušného lexika v mluvnicích, v retrográdní databázi Ústavu pro jazyk český a v Českém národním korpusu. Studie se mj. zabývá lingvodidaktickým popisem souhláskových alternací, jež doprovázejí tvoření konkrétních příčestí trpných a zároveň i verbálních substantiv.
Sleduje rovněž aktuální výskyt daných alternujících tvarů v současné češtině. U vybraných verbálních substantiv je prověřována množina jejich předponových derivátů.
Internetové jazykové pomůcky lze využívat nejen při tvorbě výukových materiálů, ale i jako doplněk výuky samotné.