Česká rétorika a stylistika kolem poloviny 19. století: Styl, stylistika a rétorika u J. Jungmanna a F. M. Klácela
Abstrakt
Článek nejprve shrnuje komplikovanou situaci, v níž se nacházela klasická rétorika v 1. polovině 19. století: popisuje její vztahy k jiným disciplínám zabývajícím se texty, ať už starobylým (poetika, filozofie...), nebo nově vznikajícím (stylistika, literární historie...) a dotýká se i proměn konceptu stylu. Na tomto základě pak analyzuje a porovnává dva významné české přístupy k rétorice, stylistice a stylu, představené ve 2. vydání Jungmannovy Slovesnosti (1845) a v Počátcích vědeckých mluvnictví českého (1843) F.
M. Klácela.
Ukazuje, že Jungmann nazývá disciplínu, jíž se zabývá, výmluvnost či elokvence, a přidržuje se tak záměrně klasického rétorického pojetí, jemuž jsou estetické kategorie podřízeny, Klácel pak naproti tomu zdůrazňuje zásadní individuálnost stylu a svůj přístup buduje na základech Hegelovy filozofie.