Článek se zabývá deformacemi původně filosofického konceptu totality v diskursu marxistické pedagogiky. Vychází z dvojího pojetí totality.
Přiklání se k udržení platónského modelu totality jakožto vztahu k celku a vysvětluje, proč by měl být v pozadí uvědomělého a humanistického výchovného působení. Dále popisuje důvody marxistického odklonění od filosofické ideje celku a její totalitární podvázání v konceptech vědeckého světového názoru, jednotné metodologie vědy a výchovy komunistického občana.