Příspěvek pojednává o možných problémech srovnávacího popisu slovesné valence v češtině a polštině. Všímá si terminologických rozporů, nejednotného pojetí valence, její obligatornosti a fakultativnosti, jejích změn, obtížně uchopitelné provázanosti významu slovesné konstrukce a valenční formy, ale rozebírá též možný rozpor formální podobnosti (tj. genetická/historická spřízněnost podoby slovesa) a významové ekvivalence (tj. synchronně odlišný význam či významový odstín), variantnost i různé stylistické (rozdílný stylový příznak, zastaralost) a pragmatické aspekty (míra užívání, kontextová omezení).
Pokus objasnit podmínky a relevantnost srovnávání je v závěru příspěvku ilustrován příkladem rozboru valence českých a polských sloves z významové oblasti volání a telefonování.