Článek pojednává o podstatě architektonického projevu moderní architektury v průběhu 20. století v severozápadních Čechách, tentokrát v období nacionálního socialismu let 1938-1945. Na základě archivního studia i terénních výzkumů bylo zjištěno, že se nejedná pouze o jeden typ architektury, který přicházel v diktátu ze západních částí Říše, ale že se v daném prostoru tří nových žup jednalo o vícevrstevnatý vývoj, který v mnohém navazoval na vývoj domácí architektury z období 30. let 20. století, v pokračování tzv.
Heimatstilu. Článek dešifruje vrstvy jednotlivých proudů architektury a nastiňuje nové pohledy na architektonický a umělecký vývoj tohoto tragického období. Zdůvodnění širšího pohledu se opírá o výzkum a uváděné příklady, které jednoznačně dokládají do jaké šíře se specifickými formami architektonického i uměleckého projevu rozvinuly.
Bez ohledu na ideové pozadí vzniku se architektura i tohoto období stala specifickým výrazem místního prostředí a tím i součástí světové historie.