Abstract
Události posledních desetiletí od pádů autoritářských režimů východní evropy přes barevné revoluce, arabské jaro až po současnou krizi demokracie v etablovaných liberálních demokraciích západu oživily zájem o demokratickou teorii a praxi, o demokratickou tradici a o nově se objevující formy participace. Aletta J.
Norval se ve své knize Averzivní demokracie zaměřuje právě na tuto souhru mezi dědictvím demokratické tradice a její inovací a nabízí nové pojetí vzniku a formování demokratických požadavků, vztahů mezi občany, demokratické subjektivity a imaginace. ve svém tázání se obrací k pozdní filozofii Ludwiga Wittgensteina a kriticky se vymezuje vůči dominantním trendům současné demokratické teorie v podobě deliberativní a poststrukturalistické radikální demokracie.