Abstrakt
Existující výzkumy ukazují, že seberegulace představuje důležitý prediktor pohybové aktivity (PA) u starších dospělých, avšak pouze omezený počet studií se zaměřuje na roli seberegulačních strategií jako prediktorů PA u populace českých seniorů. V této práci jsme zkoumali na vzorku 686 českých seniorů, do jaké míry užívají různé seberegulační strategie, a analyzovali jsme vztah mezi udávaným používáním těchto samoregulačních strategií a jejich účastí v každodenní pohybové aktivitě.
Respondenti (průměrný věk 68 let, 80 % žen) vyplnili baterii dotazníků hodnotících jejich účast v PA (měřeno českou verzí dotazníku Physical Activity Scale for the Elderly) a používané seberegulační strategie zahrnujících monitorování PA, stanovování cílů PA, vyhledávání sociální podpory, zaměřování se na přínos PA, organizace času PA a vyhýbání se situacím znemožňujícím PA (měřeno českou verzí sebehodnotícího dotazníku Physical Activity Self-Regulation). Následně jsme provedli lineární regresní analýzu zkoumající vztah mezi samoregulací a PA.
Zjistili jsme, že seberegulační strategie významně předpovídaly účast v PA (F (12627) = 9, p <0,001) a vysvětlovaly 15,5 % rozptylu PA, přičemž největší efekt mělo vyhýbání se situacím znemožňujícím PA, organizace času PA a stanovování cílů PA. Výsledky poskytují další důkaz o vlivu seberegulačních strategií používaných seniory na jejich PA.