Abstract
V etiopatogenezi strukturálních poruch kyčelního kloubu jako je femoroacetabulární impingement hrají důležitou roli faktory genetické a růstově dysplastické. Významně se na nich podílí i pohybová zátěž, často související s přetěžováním sportem v období růstu.
Přetěžování souvisí s poruchou kvality posturálně lokomočních funkcí. V literatuře se zmiňuje lumbo - pánevně - kyčelní dysfunkce.
Rehabilitační léčba je zaměřena na úpravu fyziologického centrovaného optimálního zapojení kyčelního kloubu do pohybového stereotypu a zejména zlepšení vnímání tohoto zapojení, při respektování lokálních, regionálních i globálních parametrů. Pro fyziologické zatížení kyčelního kloubu je zásadní , aby posturální svalové souhry, během nákročné a opěrné funkce, zajistily jeho centrované (neutrální) postavení.
V tomto nastavení kloub umožňuje optimální přenos síly. Jednotlivé segmenty těla jsou vždy provázány do globálních pohybově posturálních vzorů.
Jejich kvalitu odvozujeme z principů vývojové kineziologie. Optimalizace pohybově posturální funkce je zásadní pro možné konzervativní řešení I těchto strukturálních poruch, kdy úpravou biomechaniky může dojít k zmírnění bolestí.
Rehabilitační postupy jsou také nedílnou součástí chirurgického řešení. Jsou zde popsány praktické principiální metodické přístupy u různých typů výkonu od pooperační fáze až po návrat ke sportovním aktivitám.