Podle Porfyriovy Sentence 44, stejně jako pro Platonova Timaia 37c6-39e2 a Plotinovu Enneadu III,7, je čas obrazem věčnosti. Podobně jako pro Plotina, je i pro Porfyria čas odvozen z duše; Porfyrios nicméně na rozdíl od Plotina nepředstavuje čas jako život či způsob bytí duše, nýbrž jako způsob jejího (sebe)poznání.