Abstrakt
Záměrem předkládaného příspěvku je zamyslet se nad relevancí teorie ozvěnovitosti, kterou Patočka nastínil ve studii "Spisovatel a jeho věc". V první kapitole tuto teorii exponuji s ohledem na širší kontext Patočkova (zvláště pozdního) díla.
Poukazuji na vztah k patočkovským tématům, jako je myšlenka krize, přirozeného světa, rozlišení umělecké a estetické éry, pojem celostního smyslu atd. Následně se soustředím na problémy, které jsou ve Spisovateli jen načrtnuty a stojí za to je obsáhleji analyzovat.
Ve druhé kapitole se věnuji hledisku, z jakého je ozvěnovitost koncipována, zda z pólu autora či čtenáře. Konečně v poslední kapitole se zabývám problémem podstatného, jež považuji za základní, ne-li výchozí pojem Patočkovy estetiky.
S pojmem podstatného je nedílně spjata imaginace jakožto mohutnost mysli, která umožňuje podstatné nazřít. Příspěvek si nenárokuje být vyčerpávajícím výkladem této inspirativní, leč příliš stručné filosofické koncepce literatury, chce spíš poukázat na vybrané problémy, kterých se tato teorie dotýká.