Abstrakt
Příspěvek se věnuje kompetencím mentorů klinické ošetřovatelské praxe, které jsou nezbytné k formování a rozvoji souboru klíčových znalostí a dovedností nezbytných k úspěšnému vykonávání této role. Pro účely tohoto příspěvku je pozornost zaměřena na důležitou souvislost v posuzování kompetencí a hodnocení výkonu pedagogů, v součinnosti se zaváděním kvalifikačního rámce v institucích terciárního vzdělávání, kde výstupy z učení jsou charakteristickou orientací na studenta.
Následuje prezentace vlastního kvantitativního výzkumu, který proběhl formou autoevaluačního dotazníkového šetření u 71 respondentů - absolventů certifikovaného kurzu na 2. LF UK a ve FN Motol a u 38 respondentů, kteří certifikovaný kurz absolvovali v jiných akreditovaných zařízeních.
V oblasti znalostí a dovedností přinesla autoevaluace mentorů pozitivní výsledky. Mentoři se cítí být dobře připraveni pro výkon své role a požadované znalosti a dovednosti uplatňují v praxi.
Byly zároveň zjištěny rozdíly v přístupu při realizaci certifikovaných kurzů, které podporovaly buď pedagogický model mentoringu nebo podpůrný model mentoringu. Příspěvek dále obsahuje vybrané výsledky dotazníkového šetření, kter é se mohou stát empirickým podkladem pro širší debatu o koncepci mentoringu v České republice, pro upravení vztahů a kompetencí souvisejících s mentoringem v ošetřovatelství a rovněž také pro další zlepšování vzdělávacích programů nejen certifikovaných kurzů. Účelem tohoto příspěvku je poukázat na nezbytnost výstupů z učení, jež vyplývá ze značné variability certifikovaných kurzů.