Abstrakt
Nástupem do školy dítě získává novou životní roli, která trvá řadu let roli žáka a studenta. Úspěšnost ve škole má zásadní vliv na další vývoj dítěte nejen z hlediska budoucího pracovního uplatnění, ale také z hlediska sebehodnocení a osobnostního vývoje. Školní selhávání může být zdrojem negativního sebehodnocení, může být příčinou psychických obtíží, ale může být také jejich důsledkem a často prvním příznakem, který na duševní poruchu upozorní. Jednou z otázek je, do jaké míry by se pracovníci školství měli podílet na vyhledávání či dokonce na diagnostice duševních poruch u svých žáků, a jak u žáků s podezřením na duševní nemoc mají dále postupovat.
Druhou závažnou otázkou je péče o pacienty s duševní nemocí při pobytu ve škole. Podle zákona by škola měla respektovat odborná doporučení u dětí s duševní nemocí, stále ale platí, že v konkrétních případech je rozhodnutí o postupu v kompetenci ředitele školy.
Sdělení se zaměřuje na teoretické možnosti a praktické ukázky komunikace a spolupráce mezi resorty zdravotnictví, školství a sociální péče.