Tato kapitola se zabývá analýzou možných důsledků rozpadu televizního toku, a tedy podrobnou reflexí proměn struktury i recepce televizních narací a zásadní transformací sociálního užití televizních obsahů v rámci každodennosti. Vykládá rozvolnění dosud poměrně rigidních časových dimenzí sledování televize stanovovaných shora autoritou producenta jako další oblast, v níž se posunuly hranice ve prospěch lidské svobody a autonomního jednání, na úkor regulace a působnosti struktur.