Rostliny osídlující oblasti, kde teploty sezonně klesají pod bod mrazu, a srážky se tudíž vyskytují ve formě sněhu, disponují souborem specifických fyziologických, anatomických a morfologických adaptací, které jim umožňují přežívat v těchto nepříznivých podmínkách. Například štíhlý tvar korun jehličnanů, způsobený hormonálním potlačením růstu laterálních větví, je považován za přizpůsobení těchto dřevin dlouhým zimám s četnými srážkami ve formě sněhu.
Sněhová pokrývka tak hraje významnou roli v ekologii rostlin vysokých zeměpisných šířek a nadmořských výšek a její studium patří mezi klasická témata geobotaniky.