Jako nemoc z povolání lze v České republice uznat onemocnění, které je uvedeno v Seznamu nemocí z povolání (příloha nařízení vlády č. 290/1995 Sb., v platném znění). Dané onemocnění musí dosahovat určitého stupně závažnosti. Pro uznání nemoci z povolání je současně nezbytný průkaz výkonu práce za podmínek, z nichž příslušné onemocnění může vzniknout jako profesionální. Vyjádření k faktorům pracovního prostředí vydává hygienik práce místně příslušné krajské hygienické stanice. V České republice se ročně hlásí okolo 1 200 nových nemocí z povolání. Nejčastěji jsou zjišťovány nemoci pohybového aparátu, a to při práci s vibrujícími nástroji, či práci spojené s nadměrnou dlouhodobou a jednostrannou svalovou zátěží, dále kožní nemoci a nemoci dýchacích cest. Úkolem registrujícího praktického lékaře při posuzování a uznávání nemocí z povolání je:
1. při podezření na profesionální etiologii onemocnění odeslat pacienta s doporučením na místně příslušné středisko uznávající nemoci z povolání (oddělení či kliniky pracovního lékařství, resp. nemocí z povolání);
2. doložit k vyšetření kompletní výpis ze zdravotní dokumentace a zprávy z vyšetření týkajících se posuzovaného onemocnění;
3. k vyšetření na pracovní lékařství odesílat pokud možno pacienty se stanovenou diagnózou;
4. je vhodné seznámit se rámcově s obsahem seznamu nemocí z povolání;
5. spolupracovat s příslušnými poskytovateli pracovně-lékařských služeb.