Proměna starého benediktinského opatství v moderní aristokratické sídlo. Ke stavebním úpravám Sázavského kláštera v 19. století
Abstrakt
Sázavský klášter byl jedním z duchovních center středověkých Čech. Místo spojené s kultem sv.
Prokopa se těšilo výraznému rozmachu v době románské, i v časech vrcholné gotiky. Následně bylo těžce postiženo během husitských bouří.
Zdejší komunita se dočkala vzkříšení duchovního života až v osmnáctém století. Následně byl klášter zrušen (1785) a dražbou r. 1809 prodán.
Již první majitel panství rytíř Wilhelm Tiegl z Lindenkronu usiloval o potlačení dosavadního charakteru stavby a vytvoření reprezentativního sídla svého nově nobilitovaného rodu. To pokračovalo po r. 1869 za dalšího majitele Jana Friedricha z Neubergu.
Demolice, i nové stavební dílo dokázaly vtisknout starému benediktinskému opatství zcela novou atmosféru, jíž si areál uchoval dodnes. "Staré" stavební dílo benediktinských opatů, se zde stalo východiskem i překážkou "nového" reprezentativního záměru nových vlastníků.