Abstrakt
Kapitola se zaměřuje na průzkum historického založenía aktuální rezonance pojmů revoluce a zvláště totality z pohledu kulturní historie a filozofie. Zkoumá příčiny a důsledky zrození moderního pojmu totality z ducha "rozdvojení", soustředí se na vysvětlení nároku veškerosti - úplnosti z hlediska kompletizace složek zkoumaného materiálu a hlediska jednoty, pokud jde o uchopení a kompozici jejich výkladu.
V závěru autor konstatuje, že z celé řady důvod ů, o nichž ve své studii uvažuje, ztratil koncept totality svou vyzývavost, a to jak ve smyslu epistemologického nároku, ve kterém může být nanejvýš regulativní ideou, tak zejména ve smyslu všeorganizujícího, historickými zákonitostmi legitimovaného a všepronikajícího principu organizace společenského a politického života. Zároveň však podle jeho názoru zůstává nespornou výzvou výzkum jeho působení a historického utváření v průběhu 19. a zvláště 20. století.