Abstrakt
Tato studie se zabývá pobělohorskými jednáními o církevních statcích, vznikem solní smlouvy a správou cassa salis v letech 1630-1710. Vysvětluje hlavní mechanismy fungování církevní solní pokladny, všímá si výše výnosů ze solní daně a různých účelů, na něž byly tyto prostředky vynakládány.
Tím hlavním mělo být založení čtyř nových biskupství v Čechách, což se během 17. století podařilo jen částečně. Snaha o rekonstrukci farní sítě vedla na konci 17. století k založení oddělené pokladny tzv. cassa parochorum.
Během celého období měla papežská kurie obavy, aby pražští arcibiskupové nespravovali solní pokladnu nezávisle na ní. Nespokojenost s její správou vedla nakonec k utuženému dohledu ze strany apoštolských nunciů a k vizitaci cassa salis v roce 1710.