Abstrakt
Autor nejprve dokládá, že Husův Komentář Sentencí, který byl dlouho opomíjenou součástí jeho díla, hrál v životě a díle českého reformátora nezanedbatelnou roli. Jestliže Husově ekleziologii a jeho nauce o eucharistii byla věnována vždy patřičná pozornost, pak jeho trojiční teologie je v zásadě opomenutým tématem.
Ve druhé části příspěvku se hovoří nejprve o projevech trojiční teologie v úvodech k jednotlivým knihám. Následuje rozbor materiálu I Sent, d. 1-34.
Husova trinitologie vcelku pochopiteln ě vykazuje nešvary dobové scholastiky: přemrštěný důraz na psychologickou teorii, opomíjení teorie sociální a vztahové, určité upozaďování ekonomické Trojice. Nesporným přínosem studie je objev Husovy vstřícnosti k východním pozicím v oblasti trojiční teologie, když podtrhuje nejenom nutnost plození Syna a vycházení Ducha, ale zároveň hovoří o svobodě těchto vnitrobožských skutečností.
Hus je otevřen tomu, že Duch vychází primárně z Otce a odvozeně i ze Syna, přičemž se odvažuje stavět proti názoru Tomáše Akvinského. Překvapující je i jeho teze o služebném zprostředkování daru Ducha ze strany věřícího člověka.
Důvodem těchto Husových postojů by mohlo být dobové mínění českých Mistrů, že český národ je spřízněn s řeckým etnikem.