Studie pojednává o významu reprezentačních dvorských portrétů Marie Uherské a posmrtných podobizen Ludvíka Jagellonského. Je poukázáno na význam vdovských portrétů 16. století s přihlédnutím k nizozemské tradici 15. století.
Reflektována je rovněž potřeba vytvářet posmrtné podobizny panovníků. Sledované příklady deskové malby a grafických listů jsou vnímány v kontextu soudobé výtvarné produkce střední Evropy a Nizozemí.