Na příkladu kostela dominikánek na Markétině ostrově v Budapešti zpracovává článek problematiku prodloužených presbytářů v kostelech ženských žebravých řádů v 13. století. Protože se v mnoha kostelech vyskytuje současně empora pro řeholnice a prodloužený presbytář, je nutné vycházet z toho, že v empoře se řeholnice shromažďovaly při mši, zatímco v presbytáři se konaly pravidelné modlitby.
Ty rovněž zahrnovaly přímluvy za zakladatele a donátory příslušného kláštera, kteří na tomto místě obvykle byli pohřbeni.