Abstrakt
Článek je věnován výkladu první prosby modlitby Páně: "Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé." Ukazuje, jak může být chápána ve světle Starého zákona a také jak ji chápali církevní otcové a středověcí autoři. V obou případech je prosba interpretována tak, že jméno Otce je posvěcováno v nás, lidech, a to prostřednictvím našeho posvěcení.
Další část studie poukazuje na to, že pouze první osoba Trojice, jež nastoluje otcovský vztah k člověku, může být aktivní v posvěcení Otcova jména. Děje se to, když skrze svého vtěleného Syna vstupuje do vztahu k člověku, hříšníkovi, a to především v událostech Velikonoc.
To je důvod, proč je první prosba Otčenáše zároveň vyznáním, chválou a vzýváním. Nejdůležitějším faktem je, že jsi náš Otec; my si to přejeme a zároveň o to také žádáme.
Prosím, daruj nám společenství své otcovské lásky pro zásluhy Ježíše Krista, svého milovaného Syna!