Tato studie se věnovala diskursivnímu rámci, jímž členové OV KSČ vnímali minulost, přítomnost a budoucnost jako důležité složky vývoje komunistické společnosti. Minulost byla vnímána jednoznačně negativně jako původce veškerých přítomných nesrovnalostí, které se projevovaly formou tzv. buržoazních či kapitalistických přežitků.
Ty měla odstranit přítomnost, a to zejména zvýšenou ideovou a agitační prací s důrazem kladeným na potlačení individualismu jedince, posílení kolektivismu, individuální ideologickou prací v rámci strany a sebereflexí osobních chyb a nedostatků. Přítomnost měla představovat překlenovací období, nedokonalé nikoliv kvůli činnosti komunistů, ale kvůli přetrvávajícím negativním dopadům minulosti.
V budoucnosti pak měla být nastolena ideální komunistická společnost, jejíž hlavní zdroje představovala uvědomělá mládež a vědecko-materialistický přístup ke skutečnosti. V lokálním časovém diskursu byla patrná naprostá podřízenost všeobecnému diskursu komunistické strany Československa, jehož optikou byly vysvětlovány především přítomné události celorepublikového a mezinárodního významu.
Toto slepé lpění na vzorech vedlo k ideové nepružnosti členů OV KSČ, kteří v obavě o ztrátu svého sociálního statutu více méně nečinně přihlíželi postupnému rozkladu systému.