Článek přináší diachronní pohled na znaky českého znakového jazyka pro dvanáct měsíců v roce a sedm dní v týdnu. Zaměřuje se na jejich původní motivaci dohledatelnou v písemnostech z 19. století a definuje oblasti každodenního života, ze kterých jsou znaky pro kalendářní jednotky odvozovány.
Pravděpodobná původní motivace je porovnávána s výsledky synchronního výzkumu zaměřeného na motivaci znaků z hlediska lidové etymologie.