Abstrakt
Akutní infarkt myokardu (AIM) je ložisková ischemická nekróza srdečního svalu způsobená sníženým nebo úplným přerušením toku krve věnčitou tepnou. V posledních dekádách dochází díky dramatickému pokroku v diagnostických a léčebných postupech k významnému zlepšení výsledků léčby, hospitalizační i dlouhodobé mortality.
Hodnotili jsme vývoj léčebných metod a ošetřovatelské péče u nemocných s akutním srdečním infarktem od konce osmdesátých let 20. století až do současnosti. Od konce osmdesátých let minulého století se techniky a metody léčby nemocných s akutním srdečním infarktem zcela změnily.
V péči o nemocné s AIM se objevuje reperfuzní léčba, nejprve v podobě intravenózní trombolýzy, ta je však postupně ve vyspělých zemích nahrazována perkutánní koronární intervencí (PCI). Také ošetřovatelská péče zaznamenala řadu změn - od upoutání na lůžko po dobu šesti týdnů a dodržování přísného klidového režimu k dnešní časné mobilizaci.
Významný vývoj se udál i ve farmakologické léčbě - k aspirinu byly postupně na základě publikovaných studií přidávány betablokátory, ACE inhibitory, statiny a další protidestičkové léky. Zavedení nových diagnostických a léčebných postupů v posledních letech významně rozšířilo naše možnosti v péči o nemocné s AIM a tento vývoj se odrazil i ve zlepšení výsledků léčby.