Everolismus v denní klinické praxi se zaměřením na problematiku postižení sliznice dutiny ústní - zkušenost onkologického centra v průběhu roku 2016
Abstrakt
Východiska: orální mukozitida, respektive m-TOR asociovaná stomatitida, je významná komplikace léčby s everolimem (EVE) s incidencí 44-64 %. Přístup ke komplikaci v běžné denní praxi není dostatečně publikačně zpřehledněn.
Soubor pacientů a metody: Retrospektivní analýza pacientů léčených EVE b ěhem r.2016 v našem centru, n=42 pacientů (ženy 69%), věk medián 66 (37-81) let, karcinom prsu 20 (48%) a renální karcinom 22 (52%), vstupní dávka EVE 10mg/den u 34 (81%) a 5mg/den u 8 (19%) pacientů. Výsledky: Dyskomfort a/nebo dysgeusie bez defektů sliznic (gr.1 dle NCI-CTC) byl u 4/34 (12%) pacientů, defekty sliznice bez omezení p.o. příjmu (gr.2) u 6/34 (17,5 %), defekty s omezením p.o. příjmu (gr.3) u 7/34 (20,5 %) pacientů.
Intervencí při gr.1 byla redukce EVE na dávku 5mg/den u 1/4 postižených pacientů, při gr.2 u 2/6 doporučen lokálně roztok s dexametazonem , u 4/6 redukce EVE na 5mg/den (ve dvou případech redukce dále ponechána při recidivách komplikací), při gr.3 u 5/7 pacientů doporučen lokálně roztok s dexametazonem, u 1/7 přechodná redukce EVE na 5mg/den, u 5/7 trvalá redukce pro recidivy aftů, u 1/7 léčba s EVE ukončena. U pacientů vstupní dávky EVE 5mg/den byl jeden případ (1/8, 12,5 %) mírného přechodného postižení gr.2 bez intervence.
Rozvoj komplikací byl v rozmezí 2-20 týdnů od zahájení léčby (medián do 8 týdnů). Závěr: incidence stomatitidy a její tíže v souboru je srovnatelná s publikovanými daty studií, potvrzuje významný výskyt těžších postižení s dopadem na kvalitu života, p.o. příjem a redukci dávek onkologické léčby v běžné praxi.
Přístup a volba intervence u obdobně postižených pacientů je mírně heterogenní, bývá ovlivněna individuálním přístupem lékaře. Při dobré toleranci stomatitidy s defekty je tendence léčbu nepřerušovat a udržet ji ať už v dávce 10 nebo 5mg/den, lokální léčba s dexametazonem ještě není plně využívána.