Abstrakt
Perilunátní luxace a perilunátni zlomeniny karpu patří mezi nejzávažnější poranění v oblasti zápěstí. Vznikají v důsledku tzv. vysokoenergetických poraněni působících na oblast zápěstí asi jako 10 % všech poraněn í karpu.
První popis perilunátní zlomeniny karpu publikoval v' roce 1855 Malgaine a následně do objevení vyšetření rentgenem ji popsali v různých formách Cousins, Destot a de Quervain. Velkým posunem v pochopení nestability zápěstí byla práce Descota z roku 1918 Úrazy zápěstí: radiologická studie.
Cílem této práce je zhodnotit výsledky pacientů s perilunátními poraněními léčených na našich pracovištích. V letech 2008-2014 bylo ošetřeno celkem 26 perilunátních poranění karpu u 25 pacientů.
Pr ůměrný věk byl 26,7 roků (1,7~3 roků). Jednalo se o 23 mužů a 2 ženy.
Dominantní končetina byla poškozena u 17 pacientů, nedominantní u 8 pacientů a u jednoho bylo poškození oboustranné. Ze zjištěných poškození šlo o samostatnou perilunátní luxaci u 9 pacientů (34 %), transskafoperilunátní luxaci u 11 pacientů (44 %), transradiotransskafoperilunátní luxaci u 2 zápěstí (7 %), stejně jako o transradioperilunátní luxaci, u jednoho pacienta (4 %) byl kromě perilunátni luxace poškozen i kapitohamatní kloub, kde byly poškozeny obě porce interoseálního vazu.
U jednoho pacienta (4 %) šlo o transskafoperilunátní luxace s poškozením skafolunátního vazu, kdy byl proximální pól skafoidea separován a bránil akutní repozici dislokace. Perilunátní luxace a zlomeniny karpu patří mezi nejzávažnější poranění karpu a pro správnou terapii a dobré výsledky je třeba včasná a korektní diagnostika, správný terapeutický postup a zkušenost operatéra, který dané poranění řeší, neboť ne všechna poranění odpovídají schématům, která se v učebnicích uvádějí a vyžadují hlubší znalosti kinetiky zápěstí při terapii poškození.