V textu je popsán přístup k bolesti ve starém Řecku u Aristippa z Kyrény i přístup některých východních náboženství. Největší pozornost je věnována židovsko-křesťanské tradici.
Podle této tradice smysl utrpení není znám, to ale neznamená, že utrpení žádný smysl nemá. Evropa, díky svým židovsko-křesťanským kořenům, vnímá bolest a nemoc jako zlo, proti kterému se má i musí aktivně bojovat. Člověk je v židovsko-křesťanské perspektivě spolutvůrcem světa a jeho zadáním je odstraňovat utrpení, kdekoli je to možné.
Zdraví je pak nejen absence nemoci a bolesti, nýbrž souvisí i s mezilidskými vztahy a stavem přírody jako celku.