Abstrakt
Tento text vychází z etnografických dat, která jsem pořídila v rámci svého výzkumu jednoho ájurvédského společenství v České republice. Jelikož je centrální terén výzkumu vymezen dvěma ájurvédskými školami, většina ilustrativních citací pochází z neformálních rozhovorů s jejich studenty a vyučujícími.
V úvodním odstavci reflektují studenti ájurvédské školy, co jim přinesl první ročník studia. Přestože každého z nich přivedlo do školy něco trochu jiného (většinou snaha vyřešit zdravotní potíže, rozšířit svou odbornost, vzdělat se o jiných způsobech prevence [nemocí] či snaha o emancipaci od státního zdravotnictví), více než dvacet lidí hodnotí uplynulý rok dálkového studia ájurvédy jako přínosný, jelikož jim "dává odpovědi na různé otázky, což jim umožňuje lépe porozumět sobě samým i svému okolí" (terénní poznámky, 6/2014).
A jelikož poznávání a nabývání jistoty je něco, k čemu studenti ájurvédy odkazují poměrně často, pokusím se v tomto textu interpretovat, jak a jaké odpovědi v procesu studia a praktikování ájurvédy vznikají. Jedná se o odpovědi na otázky, které si tito lidé před setkáním s ájurvédou nekladli, či na takové, u kterých přestali vnímat jejich dosavadní vysvětlení jako přesvědčivé? A pokud taková vysvětlení přestala vysvětlovat, jaké jsou mechanismy konstituce ájurvédských odpovědí, fungují-li přesvědčivěji? A jsou nakonec ty nové (ájurvédské) tak všeobjímající, nebo se v tomto procesu poznávání zároveň objevují i nějaká neporozumění a nové zádrhele? V následujícím odstavci se vymezuji vůči sociálněvědním studiím věnujícím se fenoménu ájurvédy.
Identifikuji tematické oblasti, jež mi umožnily část dat uchopit, i mezery, které vyplňují závěry tohoto textu, jejichž prostřednictvím může tak tento článek přispět do stávajícího vědění.