Abstrakt
Cílem tohoto článku je objasnit, v čem spočívá chápání osoby jako bodu přičitatelnosti. Být osobou platného práva z tohoto pohledu znamená, být "jakýmsi bodem", kterému přičítáme práva a povinnosti.
To, co dělá osobu bodem přičitatelnosti, je podle autora právě přičitatelnost. Z tohoto úhlu pohledu je také přičitatelnost totožná s právní subjektivitou, respektive právní osobností.
Osoba však není jen pouhým statickým bodem přičitatelnosti již existujících práv a povinností, nýbrž také a především subjektem, který vznik právních povinností způsobuje. Z toho plyne, že osobu nelze chápat jen jako personifikaci již existujících povinností a práv, nýbrž je třeba ji z dynamického hlediska také přičítat oprávnění resp. dovolení právě k tomu, aby povinnosti a práva mohla vznikat.
Tuto dynamiku však nezpůsobuje pouze to, že k tomu má osoba teoreticky "kompetenci" (že je jí to dovoleno), nýbrž i to, že je jí také přičítán rozum a vůle. Osobě jako bodu přičitatelnosti je takto nutné přičítat: i. rozum a vůli, ii. oprávnění stanovit jiné osobě povinnost, iii. právo požadovat po jiném splnění existující tj. platně stanové povinnosti (tj. být oprávněným subjektem), nebo iv. povinnost vykonat existující tj. platně stanovenou povinnost (tj. být povinnostním subjektem).