Abstrakt
Dvacet dva esejů vystavěných na pozadí specifického žánru malby 17. století. Ve středu úvah leží citron, jedna z nejvznešenějších a velmi častých součástí nizozemských zátiší.
V užších i širších souvislostech se texty dotýkají interpretace obrazu. V rámci této interpretace je reflektována filosofie, náboženství, literatura, ale také potravní a nápojové zvyklosti či technologie výstavby obrazu v Nizozemí v 17. století.
Citron můžeme vnímat jako myšlenkovou paralelu, ikonografický či emblematický symbol, stejně jako samozřejmou součást pomologie a dobových receptů.