Kulturní instituce jako historický aktér: Národní divadlo v Praze v době nastupujícího nacismu a německé okupace
Abstrakt
Národní divadlo v Praze, vrcholná česká kulturní instituce, její vznik a vybudování bylo neopakovatelným činem našeho národa. Od svého vzniku až do současnosti představuje nejenom nejvyšší úroveň divadelní kultury, ale vždy bylo a stále je obrazem společenskopolitických tendencí a snah naší společnosti.
Nejinak tomu bylo v těžkých dobách nacistické okupace, kdy se Československo mělo násilnou vojenskou mocí stát součástí velkoněmecké říše. Cílem nacistů bylo českou společnost politicky ovládnout, zmocnit se jí a zapojit naši divadelní kulturu včetně Národního divadla v Praze do tzv. "procesu sjednocení" ─ sjednotit politiku a kulturu podle německého vzoru.
V Národním divadle v Praze byli nejenom velké osobnosti umělecké, ale i vlastenci, schopni a ochotni bojovat proti násilnostem a zvůli německých okupantů. Svým dramatickým uměním vedlo Národní divadlo v Praze naše občany a své diváky cestou boje, naděje a víry až ke konečnému vítězství a svobodě.
Umělci Národního divadla v boji s nacisty obstáli a dokázali, že divadelní umění je důležitým, nezastupitelným prostředkem sociálního boje, že představuje účinný nástroj působící na rozvoj osobnosti, na potřebnou morální kvalitu, že může společnost formovat a vést.