Abstrakt
Tento článek zkoumá sílu a ambice vnitrostátních emisních závazků jednadvaceti členských států EU v kontextu Pařížské dohody přijaté v prosinci 2015. Výsledky ukazují, že převážně státy ležící ve Skandinávii, na Britských ostrovech a v západní Evropě již zahrnuly emisní závazky pro období po roce 2020 do svých vnitrostátních právních předpisů nebo strategií.
Významnou korelaci se silou a ambicí závazků vykazují externí faktory odvozené z konstruktivismu či teorie strukturální zapuštěnosti, zatímco u domácích faktorů jsou výsledky smíšené. Řada zemí EU, včetně těch patřících do skupiny G-7, vykazuje ve srovnání s vyspělými zeměmi mimo EU větší snahu naplňovat důležitý princip společných, i když rozdílných odpovědností a odpovídajících schopností. To je podstatné pro udržení vedoucí role EU v mezinárodním klimatickém režimu.