Abstrakt
Téma centrály v architektuře je všeobecně spojováno hlavně s teorií a praxí renesance. Toto spojení má svou logiku, ale možná není zcela přesné.
Zlatým věkem centrál totiž bylo také 17. a zejména 18. století. Nejenže toto období zásadně rozšířilo typologickou řadu sakrální staveb založených nad centrálně komponovaným půdorysem, ale také nabídlo řešení konfliktu mezi symbolickým a výtvarným potenciálem centrály na jedné straně a nároky na praktický provoz katolického kostela na straně druhé.
Výsledný princip, který Mojmír Horyna charakterizoval pojmem "podélná centrála", se patrně v nejčistší podobě projevil v oblibě staveb nad půdorysem oválu. Ve střední Evropě 18. století - a v Čechách obzvláště - se stal oválný půdorys motivem, který tvoří stěžejní součást sakrální architektury, a to jak ve špičkových realizacích, tak v drobných venkovských stavbách.