Abstrakt
Příspěvek prezentuje základní tezi o variabilitě iterativního principu ve vyprávění zdůrazněním perspektivy recipienta, jehož role je pro techniku narace stejně důležitá jako role autora. Proces opakování sice může na jedné straně vést k redundanci, mechanickému kopírování i informační vyprázdněnosti, na straně druhé se však stává nezbytným prostředkem kontinuálního vývoje vyprávění i konstrukce příběhu, podílí se na rozšiřování a obměňování významů a souvislostí, čímž koordinuje naše porozumění jazyku a světu.