Abstrakt
Kapitola nazvaná Utopie lásky, průmyslu a poznání (Ideály české společnosti uprostřed 19. století) autorské dvojice literárních historiků Petry Hesové a Václava Vaňka se zaměřuje zejména na situaci čtyřicátých let 19. století, která byla dobou, kdy se zrodila budoucnost české společnosti v tom smyslu, že se v ní poprvé setkáváme s otázkami po smyslu existence českého národa a po cílech, k nimž směřuje. Jako odpovědi na tyto otázky se objevují první teoretické projekty a projekce budoucnosti, ovšem vymezené vždy rámcem oborovým (K.
S. Amerling, J.
E. Purkyně) nebo ideovým (F.
M. Klácel, K.
Sabina, A. Smetana).
S neurčitostí těchto představ kontrastuje Bolzanův traktát O nejlepším státě, jehož působnost v českém prostředí však byla značně omezená. Autoři konstatují, že projevy utopismu v české společnosti přetrvaly rok 1848 a v beletristické stylizaci (J.
J. Kolár, K.
Sabina) se s nimi setkáváme až do počátku šedesátých let, kdy česká společnost získala prostor pro samostatné politické formulování své budoucnosti.