Abstrakt
Základem této práce je popis života prince Josefa Windischgrätze jakožto individuálního času (courte durée) na pozadí hospodářských, politických a sociálních změn první poloviny 20. století. Josef Windischgrätz se narodil v roce 1895, tedy v době, kdy šlechtictví bylo bráno jako výsada, která řadila daného jedince velmi vysoko na společenském žebříčku, obzvlášť pokud tato osoba patřila do rodu Windischgrätz, který měl tradičně blízko k rakouským císařům. Čechům je znám pradědeček Josefa Windischgrätze Alfréd, který v roce 1848 rozehnal povstání v Praze.
Mladý Josef Windischgrätz nicméně vyrůstal v době, kdy silně narůstaly nacionalistické tendence a mnohonárodnostní říše se začala otřásat v základech. Její definitivní konec přinesla první světová válka, do jejíž bojů se Windischgrätz také zapojil.
Válka nakonec s monarchií pohřbila i šlechtická privilegia. Po válce bývalý princ Josef Windischgrätz vystudoval obchod a práva, nicméně Rakousko bylo hospodářsky zcela zdecimováno, což se odrazilo ve Windischgrätzově těžkostech s hledáním dobrého pracovního místa.
Změnu přinesla až 30. léta, kdy své hospodářské problémy vyvolané první světovou válkou, následnými reparacemi a velkou hospodářskou krizí překonalo Německo, kde konečně našel Windischgrätz trvalou práci. Na konci 30. let také Windischgrätz zdědil velkostatek v západním Československu, který v době druhé světové války i přes svou nedobrou finanční situaci a nepříliš vstřícný přístup nacistických okupačních úřadů rekonstruoval.
Renovaci zhatily dekrety prezidenta republiky, na jejichž základě byl velkostatek zkonfiskován. Windischgrätz se konfiskaci bránil úředními stížnostmi i žalobou u soudu, nicméně doba omezené demokracie nebyla jeho snahám nakloněna.
Nakonec v roce 1950 bývalý princ Československo opustil. Začal si znovu budovat kariéru v Rakousku, kde nakonec i zemřel.
V životě Josefa Windischgrätze se zrcadlí poměrně komplikovaný vývoj a složité vztahy mezi státy střední Evropy v první polovině 20. stol.