Abstrakt
Pro Jeffreyho Weekse (1998) je sexuální občanství produktem feministického a gay a lesbického hnutí druhé poloviny 20. století (tzv. nová sociální hnutí). Sexuální občanství je pak vícedimenzionální koncept zahrnující: začlenění, (sou)náležitost, rovnost a spravedlnost, práva spojená s novými zodpovědnostmi, a to v kontextu (genderové/sexuální) identity, sexuálního chování, tělesnosti, které jsou re-konstruované, žité a prožívané, zároveň v neustálé interakci s genderovaným (maskulinním) a heteronormativním prostředím (moment transgrese) (ale také dalšími charakteristikami - etnicitou, třídou, věkem, atd.).
V svém příspěvku se budu zabývat tím, nakolik je tomuto konceptu specifická - post-socialistická a (post)tranzitívní - česká zkušenost výzvou. Zkušenost, kde přirozeně nevznikla a nerozvíjela se ona nová sociální hnutí, kde se občanská společnost rozvíjí jen pomalu a podivnými "poskoky", kde gay a lesbický aktivizmus (celých 90. let 20. století) vykazuje anti-feministické a šovinistické charakteristiky, a svých lidsko-právních úspěchů dosahuje spíše ukotvením své identity v medicínsky stigmatizujícím diskursu a "zaskříňovaností" či (internalizovanou) homofobií.