Oproti české literární vědě, která z antropologických poznatků čerpá poměrně ostražitě, je v současném Polsku literární věda bez "antropologické perspektivy" jen těžko představitelná. Velká část literárních vědců a vědkyň prohlašuje svoji metodu (?) za antropologickou a zdůrazňuje nutnost takového způsobu čtení textů.
Shodují se však všichni v tom, co tímto termínem myslí? Je jejich literární metoda stejná? Vidí v literární antropologii/v antropologii literatury stejné výhody a stejná nebezpečí? Můj příspěvek bude pokusem o náčrt způsobů chápání takového literárněvědného uvažování v Polsku a s ním souvisejících otázek, podnětů či problémů.