Abstrakt
V posledních dvou desetiletích lze ve fyzikálním vzdělávání pozorovat postupný přechod od tradičního přístupu, kterému dominuje učitel, k aktivnímu učení, pro které je ústřední postavou vzdělávacího procesu student. Tento článek popisuje takovýto přechod v případě pokročilého univerzitního kurzu termodynamiky a statistické fyziky určeného budoucím středoškolským učitelům fyziky.
Hlavními cíli, které motivovaly náš příklon k metodám aktivního učení, bylo ověřit jejich použitelnost v podmínkách naší fakulty, zlepšit průběžnou práci studentů v průběhu semestru a inspirovat je coby budoucí učitele. Metodami, které jsme k dosažení těchto cílů zvolili, byly zejména Peer Instruction a Just-In-Time Teaching, jejichž použití popisuje většina publikovaných studií na příkladech velkých studijních skupin; oproti tomu jsme měli v našich kurzech vždy nejvýše 10 studentů.
Aktivní metody učení byly určující nejen pro podobu samotné výuky, ale pro celý design kurzu včetně cílené práce s motivací studentů, jejich domácí přípravy, zápočtových testů či vlastní zkoušky. Prezentované výsledky jsou založeny na tříleté zkušenosti s výukou takto koncipovaného kurzu.
I přes zvýšené časové nároky (kladené jak na studenty, tak na vyučující) považujeme průběh kurzu za úspěšný - zvolené metody umožnily všem studentům, aby se do výuky aktivně zapojili na jejich aktuální úrovni porozumění dané látce. Kromě značného prohloubení konceptuálního vhledu do tématu jsme také zaznamenali pozitivní změnu postojů studentů ve vztahu k vlastní výuce.