Krajina mezi Vltavou, Sázavou, Benešovem a Sedlčany se v hledáčku organizace SS objevila již roku 1939. Teprve tři léta nato zde však začalo být vytvářeno cvičiště a zabírání oblasti pak trvalo ještě další dva roky.
Průtahy zapříčinila názorová nejednota mezi vysokými nacistickými činiteli, problémy s financováním a ohledy na klid v protektorátu. Tyto faktory brzdily i další výstavbu prostoru, který nesl zprvu název Beneschau a po zvětšení od roku 1943 Böhmen.
Jeho vytvoření bylo sice především důsledkem vojenských potřeb, zároveň ale úzce souviselo s germanizací Čech a Moravy a znamenalo posílení německé moci na okupovaném území. Lidé bydlící v dotčené oblasti se o připravovaných plánech dozvěděli na přelomu let 1941/1942.
Zachvátily je oprávněné obavy, které se snažili překonat vírou v brzký konec války a porážku Německa. Válka však trvala ještě další tři roky a umožnila postupné vyklizení celého území, vyvlastnění nemovitostí a vysídlení obyvatel.
Tito "lidé bez domova" s námahou a velkým vypětím hledali nové bydlení a práci. Více než polovina z třiceti tisíc místních lidí území cvičiště opustila.
Ostatní směli či byli nuceni zůstat, aby vytvářeli zázemí pro vojáky, většinou je ale správa cvičiště z původního bydliště také přemístila. Výcvikový prostor Böhmen nabízel široké možnosti využití a stal se jedním z nejvýznamnějších cvičišť Waffen-SS.
Vznikly zde čtyři školy specializované podle druhu zbraní a cvičištěm prošlo množství různých jednotek a vojáků od většiny divizí SS, které měl teoretický i praktický výcvik připravit k nasazení na frontě.