Tvorbu Alexandry Berkové potkává zvláštní osud: na jednu stranu "se ví", že byla nesmírně talentovanou spisovatelkou, na druhou stranu se jí literární vědci věnují poměrně málo. Avšak přinejmenším ve dvou ohledech vládne ve vzniklých studiích, recenzích a diplomových pracích konsensus.
Zaprvé se literární vědci a vědkyně shodují, že tvorbu Berkové můžeme rozdělit do dvou kategorií - na tvorbu "výsostně literární" a tvorbu "populárnější, sdělnější" (Josef Chuchma). Zadruhé se téměř ve všech analýzách objevuje poznámka o tom, že si autorka oblíbila téma ženského údělu a s ním spojených milostných vztahů.
Ve svém příspěvků se pokusím tyto dvě oblasti propojit a na základě analýzy vybraných děl - jak těch považovaných za "literárnější", tak těch "populárnějších" - prozkoumat, jak se v závislosti na zvoleném žánru či předpokládané čtenářce/předpokládanému čtenáři mění způsob konstruování ženských postav. Metodicky vychází můj příspěvek z pozic široce chápané feministické literární kritiky, kterou se v úvodu pokusím definovat.