Abstrakt
Příspěvek se bude zabývat otázkou kloboučnického průmyslu v Československu zejména po 2. světové válce, na příkladu novojičínské kloboučnické tradice. Příspěvek by se dal svým záběrem vymezit jak regionálně, tedy regionem Novojičínska, tak i tematicky, zaměřením na poměrně specifický segment našeho hospodářství a skupinu lidí věnující se tomuto řemeslu, kloboučnictví.
Kloboučnictví a město Nový Jičín patří neodmyslitelně k sobě, můžeme jej bezpochyby nazvat "městem klobouků". Tvoří dvě entity, které se navzájem prolínají a jsou tak od sebe neoddělitelné, jelikož zdejší slavný kloboučnický průmysl byl na území státu jediným představitelem výroby tohoto druhu spotřebního zboží.
Sledována bude proměna obrazu kloboučnické tradice v souvislosti s vysídlením německého obyvatelstva, se kterým bylo kloboučnictví v Novém Jičíně až do konce 2. světové války téměř výhradně spjato. Jaké jsou možnosti využití metody orální historie při výzkumu kloboučnictví, jaké jsou její limity v aplikaci na zkoumané téma a časové vymezení výzkumu?