Podle prohlášení prvního vatikánského koncilu nauka papeže a církevního magisteria, která se týká víry a mravů a je oficiální naukou (ex cathedra), je neomylná. Rozdíl mezi naukou víry a naukou mravů nebyl koncilem vysvětlen, nicméně ve věcech mravů nikdy nebyl vydán žádný neomylný dokument, který by si dělal nárok na neomylnost a nezměnitelnost.
Naopak, mravní nauka katolické církve se vyvíjí. Druhý vatikánský koncil se k věci vrátil tím, že zavedl pojem autentická nauka, což je oficiální nauka církve nečinící si nárok na nezměnitelnost.
Všechna prohlášení o mravních věcech, všechny mravní normy spadají do této kategorie. Jsou spojeny s historickou, kulturní a sociální situací do té míry, že nelze tvrdit, že budou platit vždy a za všech okolnosti stejným způsobem jako nyní, když se tato situace změní.