Článek se zabývá konceptem nejnovějších sociálních hnutí (Richard Day). Tato hnutí, která se rozvíjejí posledních více než dvacet let v rámci neoliberalismu, jednají skrze prefigurativní přímé akce.
Vědomě se snaží měnit, ničit a překážet dominantním strukturám, procesům, praktikám a identitám a vytvářet vůči nim alternativy. Snaží se zpochybňovat logiku hegemonie a svým jednání rozvíjet logiku afinity, která je založena na neuniverzalizujích a nedomonujících sociálních vztazích, ale spíše na vzájemné pomoci a sdílených etických závazcích. Článek argumentuje, že k pochopení a zkoumání těchto hnutí, je nutné zvolit patřičnou teoretickou perspektivu.