Abstract
Roku 1980 se spojila obec Bečváry se sousedními vesnicemi Červený Hrádek, Drahobudice, Hatě, Jelčany a Poďousy. Dnes má celkem 1 017 obyvatel.
Proto se naše kniha věnuje i historii těchto přidružených obcí. Jejich osudy se v dějinách často s historií Bečvár proplétaly, spojovaly i rozcházely a v jádru si byly podobné.
Jména měnících se urozených (dobrých i zlých) majitelů panství Bečváry připomínají v knize jejich erby. Zlaté klasy ve znaku Bečvár zase připomínají prastarou tradici zemědělství, červeno-stříbrná růže patří rodu Trautmannsdorfů, kteří se zasloužili o obnovu obce, kterou zcela zničila Třicetiletá válka.
Pět výstupků na cimbuří v podobě břevna připomíná pět přidružených obcí a nejstarší známý zdejší rod - pány z Poděhús. Ležící zlatý soudek "vypráví" o původní výrobě sudů v obci (sud = česky bečka).
K dějinám Bečvár patří nejen jména majitelů panství ale i jména selských rodů - těch, kteří na své usedlosti žili a pracovali až i úctyhodných 322 let. Mnoho stránek knihy je právem věnováno osudům selského stavu.
A nelze pominout zlá padesátá léta minulého století, kdy ve své podstatě moderní myšlenka změny zemědělské malovýroby na velkovýrobu s využitím všech vymožeností moderní techniky byla totalitním komunistickým režimem prosazována jako forma "třídního boje". Velký sedlák se stal "třídním nepřítelem", kterého bylo třeba zničit: uvěznit, vyhnat z obce, sebrat majetek a nedovolit jeho dětem studovat.
Dnešní obec Bečváry se může pochlubit, opravenou mateřskou i základní školou, moderním zdravotnickým střediskem s lékárnou, dobře zásobenými obchody, dobrou knihovnu, má svou poštu a uchovalo se i železniční spojení. V obci najdeme i 12 drobných řemeslnických dílen.
S Prahou a nedalekými okresními městy Kolínem a Kutnou Horou je spojuje čilá autobusová doprava. S nástupem televize a internetu ztratilo význam místní kino a přestala fungovat i většina dříve aktivních zájmových sdružení a spolků.