Článek je recenzí na knihu Jonathana Boltona Světy disentu. Charta 77, Plastic People of the Universe a česká kultura za komunismu.
Autorka se ve svém komentáři zaměřila především na výběr v knize analyzovaných pramenů a jejich výpovědní hodnotu ve vztahu k různým aktérům. Bolton jako literární historik analyzoval především dobové písemné ego dokumenty, které nesystematicky doplňoval o publicistické a orálně historické rozhovory.
Zatímco v prostředí Charty 77 Boltonova liteárně-vědný postup funguje dobře a poskytuje poměrně barvitou analýzu. V případě interpretace identity undergroundové kultury v důsledku výběru pramenů dochází k opomíjení některých aktérů.