Text je interpretací životního příběhu hudebníka a zakladatele skupiny Plastic People Milana Hlavsy. Analýza je zaměřená na rozhovory uskutečněné s Milanem Hlavsou mezi lety 1986-1991.
Hlavními tématy interpretace jsou kořeny Hlavsova vztahu k rock'n'rollové hudbě, jeho snaha uplatnit se jako profesionální hudebník, jeho vztah s Ivanem Jirousem a jeho zkušenostmi s komunistickými represemi. Analýza Hlavsova životopisného vyprávění v textu nastoluje otázku míry identifikace rock'n'rollové subkultury mládeže s undergoundovou kulturou.
Využití metod orální historie a biografického výzkumu upozorňuje na možné rozdíly mezi sebeidentifikaci jednotlivce a diskurzy, které byly kolem undergroundové komunity vybudovány. V textu jsou srovnávány přístupy publikací Miroslava Vaňka Byl to jenom rock'n'roll a Jonathana Boltona Světy disentu.
Charta 77, The Plastic People of the Universe a česká kultura za komunismu, které v současnosti patří mezi nevlivnější texty věnující se tématu undergoundu. V této souvislosti je text zaměřen především na vliv výběru metodologie a pramenů na interpretaci fenoménu underoundu a role jeho protagonistů a příznivců.