Abstrakt
Titanové enoseální implantáty jsou v současnosti standardem dentální implantologie. Pro zlepšení jejich mechanických vlastností, biokompatibility a oseointegrace je nově vyvíjen koncept celokovového nanostrukturního titanu s různě texturovaným povrchem.
Pro hodnocení oseointegrace jsou používána zvířata různých druhů, převážně prasata, miniprasata a králíci. Důležitý je také správný výběr místa implantace v cílové kosti pro její rozdílný poměr mezi kompaktní a spongiózní částí.
Po ukončení in vivo experimentu je rentgenovým snímkem ověřena pozice a orientace implantátu, část kosti s implantátem je chirurgicky vyjmuta a rozřezána na tkáňové bločky, kter é jsou zpracovány technikou pro nedemineralizované výbrusy. Obvyklým postupem této techniky je zalití vzorku do pryskyřice, jeho řezání na tenké plátky a jejich postupné vybroušení a vyleštění.
Následné obarvení poskytuje informace o tvorbě a mineralizaci kostní matrix v těsném okolí implantátu. Oseointegrace je hodnocena kvantitativní veličinou BIC (bone-implant contact), která vyjadřuje kontakt mezi kostí a implantátem jako poměr délky implantátu v kontaktu s kostní tkání a jeho celkové délky.
Informaci o množství nově vzniklé kosti v oblastech kolem implantátu poskytuje také dvojitý tetracyklinový test. Podle našich vlastních experimentů je tato metodika jednoduchá k provedení, vysoce reprodukovatelná a dává konzistentní výsledky.